Když ale tělo maká, a namísto toho aby se mělo, se spíš nemá, myslím si že to něco znamená. Řeknete si možná, co má co chtít takové tělo, co by vlastně to tělo chtělo?! A vůbec mělo by být rádo to tělo, že vůbec je a radši ať moc to tělo nekouká a maká. Ptalo se vůbec to tělo někoho, co by bylo, kdyby práci nemělo?
Tělo ale ví, že jje edno jak maká, a dělá-li jak mourovaté, stejně někdo někde nějak rozhodne, že to tělo už nepotřebuje a tělo že je přebytečné a propuštěné. Vytratilo se kdesi to pravidlo, že když tělo nekrade, nelže a není arogantní, hrubé a prostě celkově zlé, v dobré se jeho život obrátí. Dnes svět spíš patří těm pár tělům, které když kradou, tak ve velkém, když lžou, tak veřejně, a drzost mají za činnost prospěšnou, a jejich kariéra se potom stává úspěšnou.
Tělo přece nechce nic nezdravé, nebo přehnané. Jen kde slušně bydlet, na stole jídlo vidět. A aby když snilo, se nebálo, co by bylo, kdyby práce nebylo. A děti to tělo taky by mít mělo, aby se taky totiž smálo a neplakalo.
To tělo by prostě už chtělo, aby kdysi nebylo lépe než dnes, a zítra aby bylo lépe než kdysi.
Tak se prostě třeba asi lépe dívat, kdo jsou ty krysy, kde byli kdysi a proč tam jsou stále.
(z úcty k mistru Werichovi)